Většina z nás si uvědomuje, že „vše je relativní”, že stejnou věc vnímají různí lidé odlišně a také, že naše hodnocení některých věcí se může s časem vyvíjet, může či spíše by se mělo měnit v návaznosti na získávání nových informací a poznatků. Tohle je v pořádku, tak by to mělo být. Pokud ale zcela změním své názory, pokud se začnu chovat tak, jak jsem před časem bojovně odsuzovala u druhých, něco je špatně.

Když si vzpomenu, které hlavní problémy v minulých letech Duchcovem hýbaly, co bylo hlavním cílem kritiky, musím se dnes usmívat. Když pominu nespokojenost, která se (zcela logicky) ve městě objevila v souvislosti s oním veřejně známým napadením manželského páru, tak hlavním cílem kritiky býval prodej městských nemovitostí s podmínkou opravy vzhledu domu a následným vrácením části kupní ceny, existence tzv. Asistentů prevence kriminality (APK). Předmětem kritiky byla i hromada dalších věcí, třeba stav areálu bývalé TDV a dalších chátrajících nemovitostí na katastru města, koupě starého duchcovského nádraží a dokonce i některé další věci, které se sice nestaly, ale „vypustily” se do světa, aby bylo o čem bouřlivě diskutovat. Vzpomínám si třeba na vypuštění fámy o bezplatném vstupu na koupaliště, o obrovské finanční podpoře některým neziskovkám, o zrušení sběrného dvora a někteří dokonce neváhali rozvinout debatu o znásilnění členky rodiny. Prostě nemusela to být pravda, hlavně, že se diskutovalo. Některé fámy se dařilo vyvrátit hned, některé z nich po městě stále ještě kolují. Podstatné je, že prodeje pokračují ve stejném modelu, místo kritizovaných APK zavádí město tzv. dohledovou službu (podobný model mělo město v roce 2013, než se podařilo vyřídit dotaci na APK).

Přiznávám, že mi to dělá radost. Je to pro mne potvrzením, že cesta, na kterou jsme v tom minulém volebním období Duchcov poslali, byla cestou správnou. Jen škoda, že dnešní vedení města má stále zcela opačný přístup k transparentnosti, není ochotno komunikovat o svých prioritách, zveřejňovat zadávané zakázky či provádět výběrová řízení i v případech, kdy to zákon neukládá. S tou komunikací je to vůbec ošidné. Když jsem se na minulém zastupitelstvu zeptala pana radního na „radikální obrat k lepšímu”, jak situaci v Duchcově na svém webu hodnotí jeho politická strana, dozvěděla jsem se, že nemá tolik času, aby četl vše, a že mi odpovídat nebude. Odpovědi jsem se nedočkala ani po upozornění, že se ptám jako zastupitel radního, a že by mi odpovědět měl. Mlčení je vůbec společná vlastnost koaličních zastupitelů a zdá se mi neodpovědné, že jsou připraveni jednotně hlasovat, aniž by měli často povědomí o projednávaném bodu.

Očekávám, že mi po tomto příspěvku zase někdo napíše, že ze mě mluví zhrzenost. Ale není to tak. Myslím, že se v tom minulém období (navzdory usilovné snaze některých lidí věci blokovat) podařily skutečně dobré věci. Technické služby se z chátrající společnosti posunuly do kategorie městské firmy, na kterou může být občan i zaměstnanec hrdý, změnila se situace a vybavení Městské policie, budoucnost duchcovské nemocnice podpoří moderní dialyzační centrum a až se v jižním Duchcově dokončí opravy sítí, procházka po novém chodníku ukáže opravené fasády velké části místních domů. Škoda jen stále se zhoršujícího stavu starého nádraží i bývalé polikliniky. Myslím, že stačilo málo a z polikliniky mohl být už dnes domov pro seniory a i staré nádraží nemuselo být těsně před spadnutím. Naděje ale pořád je. Třeba dnešní vedení města změní názor i na toto.