V Duchcově víme, že co se říká voličům před volbami, nemusí být nutně to, o co se chce zvolený politik po volbách snažit. Už jsme si i v místních podmínkách zvykli na to, že lze uzavřít koalici s těmi, které jsme před volbami odmítali, že věci, které jsme kritizovali se mávnutím proutku po volbách stanou „zcela v pořádku“, že pomluva či překroucení pravdy je pro někoho běžnou součástí života. Člověk by si řekl: „Inu, malé město, není z čeho vybírat“. Bohužel podobná situace není jen v našem malém městě, ale je viditelná i na krajské či celostátní úrovni. Nemůžu se divit, že na duchcovském zastupitelstvu je dnes opozice považována za „obtížný hmyz, který je prostě nutno trpět.“ Ten, kdo je jiného názoru, je nepřítelem, nenechám ho domluvit, skáču mu do řeči, máchám papíry, a vykřikuji o lhářích. V restauraci nahradíme papíry rukou a dodáme zpravidla i nějakou tu facku.