O slušnosti, odpovědnosti a předvolebních slibech aneb jak je důležité číst a hledat souvislosti.

V Duchcově víme, že co se říká voličům před volbami, nemusí být nutně to, o co se chce zvolený politik po volbách snažit. Už jsme si i v místních podmínkách zvykli na to, že lze uzavřít koalici s těmi, které jsme před volbami odmítali, že věci, které jsme kritizovali se mávnutím proutku po volbách stanou „zcela v pořádku“, že pomluva či překroucení pravdy je pro někoho běžnou součástí života. Člověk by si řekl: „Inu, malé město, není z čeho vybírat“. Bohužel podobná situace není jen v našem malém městě, ale je viditelná i na krajské či celostátní úrovni. Nemůžu se divit, že na duchcovském zastupitelstvu je dnes opozice považována za „obtížný hmyz, který je prostě nutno trpět.“ Ten, kdo je jiného názoru, je nepřítelem, nenechám ho domluvit, skáču mu do řeči, máchám papíry, a vykřikuji o lhářích. V restauraci nahradíme papíry rukou a dodáme zpravidla i nějakou tu facku.

Obávám se, že nám celostátně chybí politická kultura, slušnost, pokora, vztah k vlastním slibům a vlastním zásadám. Někomu zásady zřejmě chybí zcela. Myslím, že to jasně dokládá přesun některých osob mezi politickými stranami (tzv. politický turismus) i vznik některých podivných koalic. Snaha získat funkci, placený post, často zcela změní názory některých osob.

A někdy snaha placené křeslo udržet způsobí prezentaci několika zcela odlišných postojů ve stejný čas. V poslední době mne na krajské úrovni pobavil přístup k zastavování rychlíků v Duchcově. Ano, Duchcov má nádraží skoro v Lahošti, ale nebylo to tak vždy. V roce 1968 byla definitivně uzavřena původní trať z Duchcova na Bílinu z důvodu postupu těžby hnědého uhlí. Duchcov se tak ocitl na okraji povrchového dolu, přišel o zámeckou zahradu a barokní špitál a jižní část Duchcova se dvě desítky let potácela nad propastí ústupu těžbě. Takzvané „nové“ duchcovské nádraží bylo jako stavba hodně naddimenzováno, naprojektovaná restaurace se v něm nikdy neotevřela, ale byl to z mého pohledu solidní krok tehdejší vlády alespoň částečně duchcovským kompenzovat negativní dopad těžby. Uplynulo necelých 50 let a z nádraží se stala zastávka, kde pokladna v pět odpoledne zavře a o níž se ministr dopravy domnívá, že vlaky staví na znamení. A v rámci zrychlení cesty do Chebu prostě v Duchcově většina rychlíků přestane za pár dní zastavovat. Já chápu, že je naivní čekat, že se někdo bude snažit dodržet 50 let staré sliby. Ostatně v době, kdy se vládní strany mění skoro každý druhý rok, nelze čekat plnění jejich slibů ani v dalším volebním období.

Přiznávám, že vlakem často nejezdím, do práce se neekologicky dopravuji autem a vlakem do Prahy jedu zpravidla jen jednou za rok, ale přesto jsem přesvědčená, že vlaky k Duchcovu historicky patří a kdyby z našeho města jezdilo rychlíkem jen 5 lidí, bez problémů je budu chtít podpořit. Když duchcovské zastupitelstvo uložilo starostovi hledat podporu na boj s omezením rychlíků, očekávala jsem skutečnou snahu se cestujících občanů zastat. Výsledkem byl dopis na krajský úřad. Z Ústeckého kraje přišla stejně nemastná–neslaná odpověď, jako byl dopis z naší radnice. Prostě je nám líto, ale nejde to. O vyjádření pana ministra na interpelaci poslankyně Kailové ani nemám chuť se zmiňovat. A hle, stejní úředníci, kteří připravili onu nemastnou a neslanou odpověď si v zářijovém vydání měsíčníku Ústecký kraj pochvajují, že „Rychlíky v Podkrušnohoří budou od zimy jezdit rychleji.“ Že z Ústí do Mostu dojedeme za 40 místo za 44 minut. Tahle úspora času zcela jistě cestujícího mezi krajským městem a Mostem posadí na zadek. A čím že jsme dosáhli zrychlení? „Důvodem zrychlení je rekonstrukce a modernizace trati a ukončení zastavování rychlíků v Duchcově.“ Já fakt nevím, proč je pro Ústecký kraj důležitější, že někdo ušetří 4 minuty na cestu z Mostu do Ústí, když jiný si cestu z Duchcova do Prahy prodlouží minimálně o 15 minut. Vysvětlení může spočívat v tom, že jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější. Že někdo umí prosadit své vlastní zájmy nad zájmy druhého, že „v tom umí chodit“. Nevím, jaké pocity mají ze svého chování ti, kteří před volbami něco slibovali a dnes dělají opak. Myslím, že si pro své chování najdou zdůvodnění a nejspíš jim to ani není trapné.

A proč by mělo, když ve zmiňovaném zářijovém plátku Ústeckého kraje třeba najdu fotografii paní ministryně Šlechtové při její návštěvě terezínského památníku. Na fotografii je paní ministryně, jak míří z vystavené zbraně a titulek u fotografie říká, že „Karla Šlechtová si návštěvu Terezína užila“. Užít si normální člověk může návštěvu v muzeu voskových figurín nebo zábavního parku, ale těžko muzeum v Terezíně. Nevím, zda je tohle důsledkem hlouposti redakční rady nebo jejím záměrem, ale každopádně je to zarážející a jde o podivný signál občanům před krajskými volbami.

Já vím, že z pohledu problémů vesmíru jsou to drobnosti, ale opravdu si myslím, že by bylo bezva, kdyby politikům záleželo na voličích a předvolebních slibech, kdyby úředníci přemýšleli. A určitě by prospělo, kdyby se voliči nebáli se ozvat a projevit svůj názor.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *